O veľkom čínskom obrate

Prečítal som si článok Velký čínský obrat.

Matne tuším aké to je naštudovať si problematiku a potom byť nútený ju podať zostručnenú v niekoľkých odstavcoch. Preto som sa rozhodol niektoré časti okomentovať. Samozrejme aj všetko to budú zjednodušenia podobné ako tie v citovanom článku.

1. Autorka Ilona Švihlíková tvrdí, že

Nemusíme obecně politiky jako kategorii podezírat z dobra duše, ale stačí si pragmaticky uvědomit, že hlavní ideologií a náboženstvím zároveň v Číně už dávno není žádná upgradeovaná podoba komunismu, ale konfuciánství. To je hierarchické a potažmo i autoritářské (Čína za své úchvatné dějiny nemá žádnou, opakuji žádnou, zkušenost s demokracií jakéhokoliv typu), ale klade i velké nároky na odpovědnost. V konfuciánství je zakotveno, že panovník (čínská vláda) se musí dobře o poddané starat. A teď pozor: pokud to nečiní, lid má právo takového panovníka (vládu) svrhnout.

Predpokladám, že ak by bola za úloha popísať Slovensko v časoch perestrojky (osemdesiate roky minulého storočia), pravdepodobne by skončila tým, že hlavnou ideológiou bolo kresťanstvo potvrdené prehláseniami Rudolfa Schustera v neskoršom období.

Pokiaľ ide o samotné konfuciánstvo tak z neho si, rovnako ako mnohí iní, vyberá iba tú najtypickejšiu časť.

Ja som si skúsil predstaviť, ako by to vyzeralo s očakávanými jesennými reformami, keby sa dnešní synovia strany, úspešne zahryznutý do všakovakých štátnych podnikov o (nehovoriac dcérach na podobných postoch), stali horliví konfuciáni. Možno by dobrovoľne opustili pre nich odrazu nemravné postavenia v obchode alebo v bankách.
Obávam sa však, že zostanú presne tam kde sú a koncom roka bude národ sláviť ďalšie okrúhle výročie Maovych narodenín.

Ak autorka zdôrazňuje absolútne žiadnu skúsenosť Číny s demokraciou tak ignoruje nielen obecné ale dokonca parlamentné voľby.

2. Ak dáme k sebe tieto dve časti

Čína se nachází v asijském prostoru, kde šetrnost (a tedy tvorba úspor) je považována za ctnost, nemluvě o tom, že v zemích v této fázi vývoje většinou moc nefunguje státní zajištění (nemoc, stáří), takže se musí postarat rodina a úspory hrají důležitou stabilizační roli. V takovém prostředí ovšem nelze očekávat vysokou spotřebu. Spotřeba domácností jako tahoun je typická pro vyspělé země, extrémně u Spojených států, kde se na HDP podílí až 70%.

Pro větší důraz na domácí poptávku je ale nutno snížit obrovskou míru národních úspor. Pro upřesnění se tato národní míra pohybuje kolem 50% HDP (v součtu velmi vysoké i na spořivou oblast východní Asie), mezní sklon k úsporám je 0,6.

tak by čitateľ mohol nadobudnúť mylný dojem, že čínsky občan má extrémne našetrené. Má nadpriemer – v pomere k príjmom. V skutočnosti ale vďaka finančnej represii v Číne podiel úspor domácností k HDP nie je najvyšší ani v okolitom východoázijskom priestore, takže tých extrémnych cca 50% národných úspor nemusí mať tak veľa spoločného s tradičnou rodinou.

3. Nasledujúci odstavec

Čínský přístup se vyznačoval gradualismem a absencí ideologie – ne nadarmo se často cituje Teng Siao Pching „je jedno, jestli je kočka černá nebo bílá, hlavně že chytá myši.“ Experimentální hospodářská politika typu „funguje, pokračujeme, nefunguje, opustíme“ je charakteristická svým totálním pragmatismem.

tiež neplatí absolútne. Rozprávať by o tom mohli japonskí priemyselníci zaznamenávajúci poklesy v obdobiach nadpriemernej rozhádanosti Číny a Japonska. Alebo takí Nóri po udelení ceny Číňanovi. A ďalšie krajiny ktorých tovar sa po tom, ako sa ich predstavitelia stretli s dalajlámom, zrazu stal totálne pragmaticky menej vhodný na obchodovanie.

4.

To nejdůležitější ve 12. pětiletce je nicméně – nalézt novou ekonomickou rovnováhu. Toto prosté sousloví říká, že Čína se pokouší o jeden z nejtěžších národohospodářských manévrů. Hlavním cílem je posun od exportem taženého růstu (export-led growth), kterého se tak zarytě drží Německo, k většímu důrazu na domácí poptávku.

Export zostáva významným faktorom a obchodný prebytok v absolútnych číslach narastá, no percentuálny rozdiel medzi čínskym exportom a importom sa v pomere k HDP už zmenšil*.
Aby sa udržal rast experimentální hospodářská politika údajne charakteristická svým totálním pragmatismem z minulého bodu sa prejavila rastom podielu investícií na HDP. A práve to by sa malo zameniť za domácu spotrebu. Pravdepodobne to nechcú iba kvôli názorom zahraničných ekonómov.

5. Až pri písaní predchádzajúceho bodu som si uvedomil, ze stejný manévr nie je pokus o rozpad:

Čína byla vždy schopná se učit z chyb jiných. Rozpad Sovětského svazu ji poučil tom, že reformy se budou dělat dominantně v ekonomice, ale ne v jiných sférách. Paradoxně sama má „za rohem“ případ země, která se o stejný manévr pokusila před dvaceti lety. Bylo to sice pod vnějším tlakem, ne dobrovolným domácím rozhodnutím (tlak na apreciaci jenu, pokud vám to něco připomíná, není to podobnost čistě náhodná), ale tento manévr tvrdě nevyšel.

Prudká zmena kurzu jenu bola dôležitým impulzom pre rýchle prasknutie rôznych bublín, dnes populárne porovnávaných s ich obdobami v Číne. Japonská vláda, aby zabránila ďalšiemu poklesu začala o dušu investovať systémom letisko do každej dediny, čím postupne naakumulovala obrovský dlh.

Čína kurz svojej meny postupne posúva, ale ešte stále sa neodhodlala k voľnému kurzu. Pokiaľ ide o investície, až v budúcnosti uvidíme nakoľko sú tie čínske úspešnejšie ako japonské.

Komentoval Tibor Blažko

* p. s. zmena 2014: while it is true that China’s current account surplus has narrowed from its peak in 2007 to its trough in 2013, it has risen very rapidly during 2014 http://blog.mpettis.com/2014/12/my-reading-of-the-ft-on-chinas-turning-away-from-the-dollar/

Pôvodne publikované na http://cina.exil.sk.

Kvôli spamu je diskusia uzavretá. Príspevky posielajte cez tblazko@gmail.com.

Reklamy